Jedná se o metodu, která využívá lepení pásek na kůži pro ovlivnění pohybového a oběhového systému.
Vznikla v Japonsku začátkem 80. let. Dr. Kenzo
Kase (chiropraktik, vědec) vylepšil metodu pevných tejpů.
V roce 1982 vyšla první kniha a následovalo 6 let výzkumu.
Tejpy se poprvé objevily na LOH v Soulu (1988)
Velký boom zažilo tejpování ve sportu na LOH Athénách (2004) a následně v Londýně (2012), kde tejp využívala většina sportovců.
V současné době je tejp z 80 % využíván mimo sport.
Pohyb v kloubech a aktivita svalů jsou při léčbě velmi důležité, a to zejména pro uspíšení regeneračních procesů těla. Původně byla technika tejpování používána pro pacienty s pohybovými obtížemi a využíval se k tomu pouze klasický pevný(rigidní) tejp – odlišná metoda. Jejim cilem je omezení pohybu kloubů nebo svalů. Oproti tomu pružný tejp nemusí omezovat pohyb.
Tejpování lze užít k terapii svalových dysbalancí, posturálních insuficiencí, kardiovaskulárního a lymfatického systému, vazivových, šlachových a kloubních poranění, patologických pohybových vzorů, jizev a fascií, neurologických obtíží aj.
Tejp je indikován v případech, kdy je třeba zkrátit dobu hojení, urychlit rekonvalescenci a rehabilitaci. Z toho důvodu jeho využití nalezneme u diagnóz z celé škály medicínských oborů. Tejp poskytuje pocit jistoty, limituje možnost dalšího poškození tkání, a je tedy důležitou součástí primární i sekundární prevence.